Takhle rychle vyprodané lístky jsem ještě neviděl…

 Když se v minulém roce poprvé objevila informace o tom, že letos v lednu má do našich končin dorazit norské hudební uskupení Wardruna nikdo nečekal jaká bitva o lístky se rozpoutá. Zájem byl tak obrovský, že pořadatelé museli dojednat místo jednoho koncertu koncerty dva.

Jak jsem již výše psal, Wardruna je norské hudební uskupení hrající temný nordický neo folk. V čele skupiny je multiinstrumentalista Einar “Kvitrafn” Selvik. Není od věci se u toho hudebníka s bohatou histroií pozastavit. Ač je to k nevíře jeho hudební angažmá bylo v blackmetalové skupině Gorgoroth, kde hrál na bubny. Aby poté v roce 2003 s ex-zpěvákem Gorgorothu Gaalem nezaložili Wardrunu jakožto výspu Norské tradiční hudby a zkoumání jejich kořenů.

V roce 2009 vychází Wardruně první album nazvané Runaljod – Gap Var Ginnunga, první část ze třech zamýšlených alb inspirovaných 24 runami starověkého písma Futhark (v němž a jeho Anglo-Saské variantě futhorcu zpívají velmi dobří dánští Heilung). Samotné album je samozřejmě nazpívané ve staro-norštině či proto-norštině s použitím tradičních nástrojů.

Dlouhé čtyři roky trvalo než světlo světa spatřilo album druhé. V roce 2013 vyšel Runaljod – Yggdrasil. V tomto roce také vychází seriál Vikingové a autor hudby Trevor Morris osloví Wardrunu pro spolupráci. Později si samotný Einar Selvik v sérii i zahraje.

Einar Selvik pro sérii Vikings. Prostě skvělé!

Díky velkému úspěchu Vikingů slavila úspěch i Wardruna se svým třetím albem Runaljod - Ragnarok v roce 2016.

wardruna

Pokud si chcete vychutnat nejlepší zvuk a podpořit hudební tvůrce, jděte do LP desek jako já :)

Kromě hlavního projektu Wardruny pak Einar Selvik pořádá solová vystoupení, kde hraje na tradiční nástroje a přispívá do jiných úspěšných projektů jako například Faun, Kaunan či tvoří s Ivarem Bjornsonem (black metalový Enslaved) tradiční norskom hudbu.

A nyní k samotnému koncertu Wardruny, který proběhl 17.01. A 18.01. V Pražském divadle Hybernia. Sál byl nacpán k prasknutí a ve vzduchu byla cítit nedočkavost obecenstva, oblečeného do mixu šamanského, metalového a společenského oděvu. Je vidět, že hudba prostě spojuje. Po zaznění prvních tónů i poslední kecálkové zmlkli, protože je naprosto pohltili temné podmanivé tóny doprovázené povedeným světelným aranžmá.

Samotný koncert se povedl, ačkoliv jsem měl trochu výhrady k typické vysoké hlasitosti a nadužívání doplňujících elektronických efektů. Spíše bych preferoval to klasické unplugged vystoupení. Nicméně nám uskupení předvedlo vynikající audiovizuální zážitek, s jedinečnými procítěnými vokály Einara Selvika a Lindy Fay Helly, který ve mně bude rezonovat ještě dlouhou dobu.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek