Takže svět je opět jednou zachráněn, no kým? Zase mnou, sice mě to stálo nějakých 43 hodin času, ale nakonec jsem všechny zachránil…tedy skoro…:D

Je to tak, všichni příznivci her můžete slavit. Zase jsem jednou po dlouhé době něco dohrál. Tentokrát jsem věnoval svůj nabitý čas hře Dragon Age: Origins. Kvůli ní jsem dokonce přerušil mé obvyklé poposedávání u Guild Wars, protože nerad míchám hraní více RPGček dohromady :o). Nebojte, nebudu se tu nějak rozepisovat, jelikož jste si pravděpodobně vše důležité už před nějakým tím pátkem přečetly na nějakém z webů zabývajících se hrami. Pouze se chci podělit o zážitky z tohoto kvalitního RPG, které však každou další hodinou ztrácelo na svém lesku a pověsti. V první řadě jsem si musel zvykat na soubojový systém, který má možnost pauzování a volení taktických možností. Zpočátku jsem to hrál bez něj a bylo to docela zábavnější, protože jakmile jsem přešel na „pauzovací systém“ hra se docela zjednodušila. Opět tu nebudu nějak pitvat postavy a přidělování jednotlivých bodíků, protože v každém modernějším RPG je ten systém poněkud podobný a v dnešních dobách ořezaný až na kost, aby se hráč neztratil v té záplavě, co vše může upgradovat na postavě :).

Příběh z počátku vypadal zajímavě. Ano vypadal, avšak čím více jsem se nořil do vod Dragon Age, tím více jsem propadal čirému zoufalství z toho, že jsem pouze pěšákem těhlech a oněhlech. Neustále jsem se proplétal pletichařením mocných. Chvílemi jsem dostával záchvat zlosti, že ze sebe už udělám zlou blood magku. Jo, jo to by bylo povraždit všechny, ale ne já budu hodná blood magka, tak se prosekávám Elfími lesy, zmrzlými horami plných trpaslíků a bůh ví čím ještě, abych shromáždil armádu, která má porazit nákazu šířící se krajem. Pro mě naprostá katastrofa, když takto zpolitizován vyrážím kosit nepřátele ve jménu vyšších nepřátel a ve víře, že sjednotím obrovskou armádu.

No, a když už ji shromáždím, tak už mám docela po krk toho politikaření. Zdá se mi, že tak 60% hry je jen politika. Nic, přežil jsem to a doufám, že konečně bude klid a velká armáda nákazu zlikviduje. Opět jsem se mýlil. Armáda je velká, ale všechno si musím vyřešit sám se svou bandou. Hurray jdeme do trosek Denerimu a kosíme zástupy nákazou posedlých, až se dostáváme do pevnosti a nalinkovaný příběh mne neomylně vede na střechu, kde čeká Arcidémon.

Panejo, už od půlky vím, že jde o draka, tak už mne to nepřekvapuje, až na fakt, že poslední ránu musí zasadit Šedý strážce. Tedy já nebo někdo z mého týmu…éééé…mno…jeden je tuhej, Alistaira jsem nesnášel tak jsem jej vykopnul a dalšího mám ve své druhé skupině. Super a drak už poletuje okolo mne a brousí si na mne zuby. Kašlu na všechno a vrhám se do boje, který za mne udělá legendu…prostě super zábava. Takhle to dopadá, když hrajete RPGčka, ale tohle jsem sice dohrál a vyhrál, avšak má vypiplaná postava jménem Chloe natáhla brka (což mi evokuje Chloe :D). Nejenže ji nakonec postavili super hrobku, dokonce po ní pojmenovali novou věž Mágů. K čemu to, když už je mrtvá?! :D…takže hrajte, hrajte jen si dejte pozor, ať i vaše postava nenatáhne brka :D. Jinak musím souhlasit - je to po dlouhé době pěkná hra, jen ta politika mě naprosto znechutila celkový požitek, ale za pět stovek to dnes nekupte :)).

Sdílejte tento článek