Kdo vkročí do mlhy už se nikdy nevynoří...

 Po zdařilých knihách Jo Nesba, jenž jsem si dal jako audiobooky (reklama na audioteka.cz) a o nichž se snad dokopu něco i napsat, jsem ochutnal severskou detektivku v knižní podobě. Johan Theorin mi přinesl mrazivý příběh táhnoucí se napříč časem hluboko do minulosti.

Na počátku je šestiletý chlapec, jenž zmizí v mlhách ostrova Öland. Pátrá po něm policie. Dobrovolníci. Nikdy se však nenajde. Po dvaceti letech však dědečkovy chlapce přijde poštou dětská botička. Jedna z páru, který měl toho osudného dne chlapec na nohou. Dědeček neváhá a zburcuje Julii, matku chlapce, která se ani po tolika letech nesmířila s jeho zmizením. Proto se vrací zpět na ostrov odhalit události, jež se v ten den staly. Jenže někdo se jim v jejich pátrání snaží usilovně zabránit.

Čím mne autor však zklamal bylo, že nepoužil reálné prostředí. Většinu reálií vzal ze skutečného světa a pospojoval je v tom fiktivním Ölandu. Zpočátku byla kniha i hodně zdlouhavá a špatně se četla. Nicméně v pozdější fázi autor dokázal mistrně vybudovat atmosféru severského ospalého poloprázdného městečka, pod jehož pokličkou dřímá zločin, která čtenáře pohltila. Do toho navíc přinesl neustálou mlhu, déšť, sychravé počasí, jež se mi dostalo pod kůži a nejistotu, jak příběh dopadne. Za ochutnávku mi nakonec kniha stála.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek