Bojíte se rádi a nemáte zrovna po ruce nějaký pořádný thajský horor?

Pak se možná spokojíte s filmem od režiséra Jamese Wanama, Malajského rodáka, jenž má za sebou pár prací, přičemž k té nejslavnější se řadí Saw- Hra o přežití. Příběh vypráví o mladé rodině, která se právě přistěhovala do svého nového domu. Na tomto místě se spousta z vás uchechtne, že po milionté uvidíte variaci na prokletý dům, ale tentokrát tomu není. Po přestěhování se sice podivné věci dějí, jenže projevují se převážně kroky, vrzáním dveří či případném shazování srovnaných knih. Aby toho nebylo málo zraní se rodičům syn. Chudák spadne ze zlomené šprusle a lehkému zranění nedávají rodiče význam. Nicméně druhý den je kluk v bezvědomí a tajuplné projevy se stupňují. Z manželky (Rose Byrne - X-men: First Class, Sunshine) se pomalu stává případ pro psychiatra a manžel (Patrik Wilson - Watchmen, A-Team) raději přespává ve škole. Dokud neobjeví u svého syna na povlečení krvavou ruku. Neváhají a z domu prchají rychleji, než blesk sjede k zemi. Usídlují se v domečku novém, ale brzy zjišťují, že přestěhování moc nepomohlo a proto přichází na pomoc kněz a spiritisti…

Což o to příběh je poměrně dobrý, ale při nástupu spiritistů si začnete ťukat na čelo, protože režisér dělá z hororu komedii a postupně z vás napětí padá. Na povrch díky nim vyplouvají stará tajemství, která vysvětlují proč se tak děje. Jenže ta vysvětlení jsou podaná poměrně špatně, takže na řadu přichází fatální selhání příběhu s několika logickými botami. Když postavy nevědí coby, přichází na řadu záchrana syna. Scény jsou to poměrně hezké, ale 80% času koukáte na borce, jak běhá s lampou v naprosté tmě, aby vás potom měla vystrašit animace proběhnuvšího čerta po stěně, která je dost nepřirozená :)

Celé dění snímá poměrně zdařilá kamera a já uznale pokyvuji hlavou. Konečně někdo vynechal ruční kamery klepající se jak o život. Na jejich záběrech totiž není skoro nic vidět a místo efektu strachu mám na jazyku žluč z mořské nemoci. Konečně někdo dostal rozum a natočil "klasický" horor.

Po stránce hudebního doprovodu, taktéž nemohu vytknout něco závažného. Joseph Bishara odvedl standardní práci, která doplní filmový zážitek, ale jako samostatný soundtrack vychází veskrze průměrně.

Film byl zajímavý neotřelým nápadem, jehož realizace se ne úplně tak povedla, avšak s klidným srdcem jej mohu příznivcům hororu doporučit.

Sdílejte tento článek