V roce 1998 vyšla poněkud zajímavá kniha z českých luhů a hájů...

Celkem 13 povídek sestavil Jiří Pavlovský - ano to je ten, co dnes vlastní Crew a Seqoi - v této knize představil nejen svoji tvorbu, ale i tvorbu svých kamarádů (Jiří W. Prochazka, Štěpán Kopřiva atd.). Knihu pojmenoval Rigor Mortis, nejen jako obdiv k seskupení Rigor Mortis, do které patřil, ale i protože v knize povětšinou najdete smrt... a humor... a zase smrt... a spoustu sprostých slov :)

Já Vám nevím, co vlastně k této knize dost dobře napsat, protože tolik originality, zvrácenosti a přemýšlení o tom jestli by se autoři neměli jít léčit, jsem dlouho nezažil. Popravdě řečeno by mohla být velmi užitečná jako příručka pro masové vrahy, speciálně pak povídka Balada o Minervě, pokud Vám tedy nevadí, že iniciátorem všech vražd je mahagonová obývací stěna. Kvalita povídek je však na poměrně houpavé úrovni, přičemž velmi vysoký standard si drží fantasy Dobro vítězí, Dobro zvrací u děr, v nichž si autor nebere servítky ani s Victorem Hugem ani s Bohdalovou, dokonce ani Michalem Broncem (nyní vlastní nakladatelství Straky na Vrbě). Celé nechutenství je korunováno Kopřivovým Dutým plamenem, jenž si nezadá s návštěvou jatek, přepnutých na vysoký stupeň efektivity.

Pokud rádi vypnete totálně mozek a přepnete na 80tkovou vlnu plnou stupidních hlášek, nesmrtelných akčních hrdinů, pak Vás tato kniha velmi pobaví. Jestliže máte raději filozofování na nejvyšší úrovni i to Vám seskupení  Rigor Mortis může splnit v podobě jejich natočeného snímku:

Ale běžný čtenář by se raději měl vyvarovat, protože hrozí újem na psychickém zdraví.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek