Dámy a pánové vítejte ve světě, který nám předkládá Mamoru Oshii…no popravdě…WTF?!

Mamoru Oshii, mnohými velebený, mnohými zatracovaný režisér opět spáchal film. Na jeho kontě se tkví takové práce jako Ghost in the Shell, Sky Crawlers, Andělské vejce či hraný Avalon. Právě Avalon se stal poměrně velkým kamenem úrazu, ačkoliv mě osobně se líbí nejen z pohledu příběhu, ale i snahy zpracovat téma, kam až může dojít realita v počítačových hrách. Pro mnoho diváků však film zůstal pouze nudnou přehlídkou obrazů, ze kterých mohli dělat pozadí do svých laptopů, doprovázených vnitřními monology hlavní hrdinky a monstrózní hudbou Kenji Kawaie. Právě u Avalonu měl Oshii skončit, jenže on ne a do světa vrhl svůj nový film Assault Girls, který se odehrává v upgradované verzi Avalonu tzv. Avalonu (f).

Scény jsou opět zpracovány naprosto precizně a dávají tak vyniknout náladám nejen hrdinů, ale dostanou do nálady nejednoho diváka. Kamera dlouze zabírá pustinu, v níž nic nežije. Poté přejíždí k zapadajícímu slunci a nechává diváka žasnout nad červánky plujícími na obloze. Prostě radost pohledět. Vše dokonale zvládnuté jak je u Oshiiho zvykem.

Krásné pohledy na krajinu by však nebyly ničím bez hudby Kenji Kawaie. Jako obvykle podává dobrý výkon, jen tentokrát, aby se chlapec nenadřel, použil mnoho motivů z původního Avalonu. Asi tak chtěl navodit atmosféru originálního filmu. Nu je to pěkné do scénických záběrů, ale s přibývající stopáží čím dál více prázdné a vyčpívající.

Dostávám se k samotnému příběhu pojednávajícího o tom jak se 4 - slovy čtyři - postavy snaží zabít Bosse červů. Všichni si zafarmařili na menších červech a teď samostatně nemohou zabít toho hlavního. Proto se musí spojit v grupu, aby jej porazili. Čtete dobře, o ničem jiném film nepojednává, pokud tedy pominu pětiminutový záběr na plazícího se šneka, který je nějakým filozofickým pojítkem mezi bohem, virtuálním světem a postavami. Berte to tak, že se v 65minutové stopáži pokoukáte po krajince, trochu vám k tomu zahraje hudba a časem dojde i na střelbu s nějakými těmi výbuchy :). Příběh = 0

Jak jsem již zmínil, postavy jsou v tomto příběhu pouze čtyři. Tři z nich jsou dívky. Jedna má sniper pušku, druhá ráda střílí granátometem a když dojdou granáty, neváhá spustit palbu ze samopalu. Třetí se mění ve vránu a metá okolo sebe kouzla – blesky a plazmatické koule. Čtvrtou postavou je muž, jehož můžete voyeursky pozorovat, jak se plahočí s velkým kanonem po pustině a jak si připravuje večeři s následným mlaskáním. Postavy jsou tak ploché jak jen mohou být. Nic kromě jmen se člověk nedozví.

Na závěr mohu říci, že jsem od filmu čekal mnohem více. Dostal jsem však zamyšleného Oshiiho, který snad hledá boha v počítačové hře a Kenji Kawaie s rozbředlým remixem původního soundtracku. Nejlepším hercem se mi tak nakonec zdál jen ten šnek plazící se, snažící se přežít. Já totiž málem tenhle film nepřežil, avšak možná jsem hledal ve sceneriích špatně.

Třeba se tam něco skrývá nebo také nic. S úctou k Oshiimu dávám:

Sdílejte tento článek