Ottwayi, Ottwayi, ses měl raději odstřelit, abychom my, diváci, netrpěli…

 Liam Neeson je v poslední době machr, to žádná, a to platí i o jeho herecké postavě Ottwayiovi, avšak ten zbytek je silně k pláči. Těšil jsem se na pořádný survival a ono…ono prakticky nic. Mé radostné kvikání při skvěle natočeném pádu letadla se proměnilo na dlouhé utrpení provázené občasným, až příliš pečlivě načasovaným vypouštěním vlků.

Ploché postavy s těžce vykonstruovanou minulostí a jejich jasnou budoucností – zemřít nějakou formou zakousnutí, pádu, utopení či umrznutí. Člověk se až diví jaké je na té Aljašce teplo a tak jediné z čeho mají naši hrdinové strach, jsou jen ti vlci.

Samotní vlci se pak chovají poněkud podivně a vzhledem k prohlášení samotného Neesna i naprosto nelogicky. Čím blíže by měli být jejich doupěti, tak vlci by měli o to víc a agresivněji útočit. Místo toho útočí čím dál méně a čím dál více načasovaně nejlépe v místech kde se může dotyčné postavě přihodit něco jiného než obyčejné zakousnutí.

Tajně jsem doufal, že když už nic jiného, tak se porozhlédnu alespoň po krásné aljašské přírodě. Nu a ani to mi nebylo dopřáno. Po většinu filmu jsem si mohl vybrat počasí: a)tma, b)hustá vánice, c)hustá vánice ve tmě. Až na pár (!) opravdu hezkých záběrů nestál výhled za nic.

Mezi vlky za sebou zanechává hořkou pachuť jistého podvodu na diváka, který se těšil na strastiplnou cestu plnou technik přežití v těžkém prostředí doplněnou o souboje s vlky, to celé v hezkých Aljašských panoramatech. Nic takového se však nekonalo, banda polo-filozofů se pachtí při zimním výletě vedouc divné dialogy, a když padne celá, zaútočí na ně vlci, kteří se vynoří odnikud a zase zmizí někam.

Jen díky Liamu Neesnovi jsem vydržel dokoukat, ale jinak je ten film naprosto zbytečně vyplácaná stopáž, na jejíž konec by se hodil jím přednesený zajímavý verš.

{jcomments on}

Sdílejte tento článek